Pracovně vytížená, aneb nejlepší rozhodnutí mého života

8. srpna 2018 v 21:50 | Cora Inferno |  Důležité momenty v mém životě
Dlouho jsem se zase neozvala a tentokrát to má svůj důvod. V půlce června jsem se totiž stala součástí týmu Intimissimi v Praze. Prakticky denně jezdím do Prahy a moc se tam těším. Trvalo mi dva roky najít práci, která mě neuvěřitelně baví, mám skvělé kolegyně (ne všechny, na to pozor) a, i když není platové ohodnocení něco, čím bych se mohla pyšnit a úplně tak moc mi nezbyde, když vyplatím dopravu, pořád jsem ze své pozice nadšená, naopak mě to žene dopředu, abych se rychleji vypracovala na lepší pozici. Jen dopředu, nebudu mluvit jen o práci, poslední dva měsíce měl víc zvratů než můj život za poslední dva roky...



Již měsíc a týden (čti dva měsíce, píšu to postupně) dojíždím do práce, která naplnila všechno, co jsem chtěla. Pracuji s lidmi, pomáhám jim s jejich výběrem a snažím se najít něco speciálního nebo perfektního přesně pro ně. Pravda, nejsem úplný znalec, ale základy vím a poznám, když ženě něco sedí a nebo nikoliv. Pražský život je pro mě neuvěřitelně svěží, naučila jsem se nosit a líčit se, jak chci, strašně ráda se tam vracím. Praha je prostě taková, že asi 3/4 obyvatel absolutně neřeší, jak vypadáte, kolik vážíte, jak se oblékáte nebo jestli jste blond či bruneta, ani vaše auto tam nikoho nezajímá. Všichni mají totiž tolik starostí, tolik práce a tolik vlastních věcí na vyřešení, že absolutně nemají čas a ani náladu na to si vás prohlížet a komentovat. A proč by to taky dělali?
Každý z nás má svůj příběh, se kterým se může nebo nemusí chlubit. Každý máme své světlé i stinné stránky, je jen na nás, které ukážeme lidem, co máme kolem sebe. Já poznala před dvěma měsíci holku, co mi lehla na srdce a nějak z něj neplánuje odejít. Je to moje mladší verze, jen má ještě míň pravidel, předsudků a je to královna tzv. mamvpičismu. Jasně, není úplně bezcitná, taky má občas svůj citový výlev, taky ji občas něco trápí, ale to ji nezastaví. Toto jsem měla rozepsané už nějaký ten týden a proto to nechám, jen to dokončím trochu jinak, než jsem původně plánovala. Upřímně jsem nečekala, jaký zvrat tohle přátelství dostane a tak, jak rychle začalo - když jsem jela umýt auto, zastavila jsem se u ní na pokec před barákem - tak i tak rychle skončilo se slovy, že jsem byla špatná kamarádka. A ano, možná jsem byla.
Za poslední dva týdny jsem na sebe zničehonic slyšela tolik kritiky a nenávistných útoků, že nějak nevím, kde začít. Úplně původně to začalo tím, že můj sarkasmus a někdy dost drsný humor, vlastně nejsou úplně věci, se kterými se ztotožní každý. Já jsem totiž takový Chandler Bing, nemístné poznámky, sarkasmus a občasné rýpnutí s vtípky, to je prostě taková moje denní rutina. Vždy ze mě vypadne něco, co není úplně k věci, nebo by to normální personu mohlo urazit, ale to úsměvné na tom je, že já nemám normální kamarády, takže můj humor berou a vlastně jej mají dost podobný. Takže vlastně člověk, co můj humor bral úplně normálně a nevadil mu, se kvůli jednomu jedinému incidentu totálně otočil proti mně. Ten samý člověk mě stihnul obvinit z toho, že si vymýšlím. Když se dozvěděl pravdu, nedokázal ani přiznat chybu a omluvit se, ba naopak na mě rozjel, že jsem nedospělá a ubohá. Řekla jsem si, dobrá! Nechám ho v tom, asi jsme nebyli takoví přátelé, jak jsem si poslední tři roky myslela... Ono to má vlastně takovej menší detail, on totiž to samé říkal o jeho nejlepší kamarádce, když se na chvíli přestali vídat, teď to právě otočil a špatná jsem já. Jenže u tohohle človíčka je mi to hrozně líto, protože ho mám jako mladšího brášku, i když byl kolikrát dospělejší, než jsem byla já... A záleží mi na něm pořád stejně, nezměnilo se vůbec nic.
Dál jsem se dozvěděla, že jsem tedy špatná kamarádka, jak jsem už nahoře zmínila. Ano, to bude tím, že jsem si osm let zažívala neupřímné "přátelství" plné lží, pomluv, nejistoty a podrazů. Takže být opatrná je vlastně naprosto v pořádku, nevěřit všemu, co slyším, to je také ok. Ta holka mě s tím poznala a věděla to, jaká jsem. Že už tomu pak nevěnovala pozornost a odháněla mě od sebe čím dál víc, za to opět viní mě, ale na vině jsme obě... V každém případě, tak ať tedy zůstanu špatnou kamarádkou. Pro jiného jsem nejupřímnější člověk na světě, pro někoho ten nejulhanější, záleží na tom, kdo chce znát pravdu a kdo ne.
Abych nemluvila jen o tom špatném, už někdy na začátku jsem si stěžovala na to, že jsem až příliš tlustá a podobně, jak já to slovo nemám ráda. A právě v moment, kdy jsem se začala mít ráda a cítila jsem se fajn, jsem zjistila, že je všechno zase jinak. Po dvou měsících stresu, jestli se dostanu včas do práce, jestli mám dost peněz, jestli mám co jíst, ustavičného běhání v práci a na autobus a podobně... jsem zhubla celých deset kilo. Že je to úspěch? Úplně ne, ale jsem na dobré cestě. Záda mě přestala bolet, nohy taky, cítím se zdravější a vyrovnanější, tlak se uklidnil, splašené hormony taky, můj mozek má zase víc volnosti - taky jsem o dost veselejší, než předtím, a celkově se prostě cítím mnohem lépe. K tomu přidávám i osobní úspěch, teď v neděli 12. (moje narozeniny a svátek, mimochodem) to budou 4 měsíce, co nekouřím, nedala jsem si ani potah. Plánuji se navíc vrátit zpět do fitka.
Další skvělou novinkou pro mě je, že jsem byla vybrána do týmu ambasadorů pro značku Just Strong - ženská zahraniční oděvní značka specializovaná na fitness a work out a musím říct, úplně naprosto skvělý kousky, a ty ceny! Takže to mě namotivovalo ještě víc. Začala jsem si opět vychutnávat jídlo a dopřávat si věci, které jsem odmítala - sladké stále dost omezuji, čokoláda by mi stejně drtila zuby, což mi připomíná, že musím k zubaři...
Taková neutrální novinka - spíš špatná, pro ostatní dobrá - je, že jsem díky jednomu člověku zjistila, že city u mě vážně existují a dokonce fungují. Abych se přiznala, na chlapy jsem zanevřela až do května, než jsem nalezla dlouho ztraceného známého z dětství. Tak nějak jsem se nehrnula do ničeho, co mělo připomínat vztah. Abych to zkrátila, když se mi trošičku otevřel, což introverti (HALÓ, už zase ty uzavřený typy) normálně nedělají, trochu moc jsem si to vzala k srdci a... bum. Stihla jsem pojebat všechno, co se dalo, moje holčičí potřeba svěřovat se kamarádkám se vymkla kontrole a já se svěřila někomu, komu jsem neměla. Někdo z nich totiž vykecal něco, co neměl a tím mě totálně potopil a pěkně mi zavařil, takže ještě jednou děkuju...
Znáte takovéto "ale zůstane to mezi námi"? Tak vám dám malou radu, když to po vás bude chlap chtít, buď to udělejte a nebo hodně rychle zdrhejte, nevíte totiž nikdy PROČ to po vás chce. Upřímně jsem tak nějak doufala, že se dokážu vyrovnat s tím, že z toho nic nebude, ale ještě trochu se v tom máchám. Jenže nejsem žádný máslo a vykoušu se z toho přeci, jako vždycky. Jen vás prosím, holky, určitě si nastavte, respektive poznejte, vlastní hodnotu, protože to my máme luskat a oni běhat, ne naopak.
Jen je vtipný, jak vždycky, když si myslíte, že jste totálně over him, on projde kolem vás a vy si řeknete jen: ,,Do háje, já zapomněla, jak je pěknej.". Naprosto dokonale na spoustu dívek sedí písnička, co nazpívala Bebe Rexha - I'm a mess. Nebo jsem jediná?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aduna Aduna | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 23:40 | Reagovat

To je teda zvratů, jsem zde poprvé, takže tě ráda poznávám. :D
Gratuluji k práci, je super, když se člověku podaří najít nějaká, co ho naplňuje.
Moc mě to mrzí s tou kamarádkou, kamarádem (doufám, že mu na tobě taky záleží jako tobě na něm a brzy si promluvíte a usmíříte se) a přítelem z dětství, na druhé straně chápu tě, my introverti to prostě nemáme lehké a máme tak trochu svůj svět, který pochopí jen určitý druh lidí....
Spíše než tato písnička mě vždycky na mysli vytane "You don't know me od Jax Jones a Raye. :D

2 Cora Inferno Cora Inferno | 9. srpna 2018 v 21:27 | Reagovat

[1]:
Vítám Tě, nečekala jsem, že si to někdo přečte až do konce a cením Tě za to.  😏❤️
Děkuji, dnes jsem tedy neměla úplně nejlepší den, ale dalo se to.
Upřímně jsem to už tak nějak čekala, jsem asi celkově špatnej člověk... 👏🏻
Introverti jsou prostě složití... 😔

3 Lolita Lolita | Web | Pátek v 22:26 | Reagovat

Páni, Kory! To je úžasná změna! <3 Jsem nadšená z tvé nové práce i z toho, jak se tvůj život mění k lepšímu :-)
Co se týče toho svěřování, hele já krom své zrzky se nesvěřuju nikomu - NIKOMU! Lidi jsou drbny, vždycky byly... hlavně závistivý mrchy a rádoby kamarádky.
Ohledně těch chlapů, hele jo, asi je lepší to na něj vysypat hned. Člověk si pak připadá jak totální kretén, ale na druhou stranu vyhodit karty na stůl je to nejlepší řešení. Chlapa to kolikrát položí a upřímná ženská je nejlepší ženská... teda aspoň podle mě :-D u mě to tak vždycky bylo...

Každopádně - jsem moc ráda i za Tebe. Dva měsíce jsem tu nebyla, ale jak vidím, tak ty přímo zaříš, děvče! Intimissimi miluju! A do Prahy jezdím :-D Tak se někdy stavím si vybrat nějaký pěkný prádýlko ;-) Pokračuj v tom co děláš, už teď jsi nejlepší ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama