Žiju, nekecám

7. června 2018 v 0:56 | Cora Inferno |  Návštěva psychologa
No nazdar, ano, světe div se, po víc jak dvou měsících jsem zpátky. Ano, byly to velmi náročné dva měsíce, ale věřím, že už bude jenom líp. Prošla jsem si totiž několika zásadními změnami, ačkoliv pro někoho budou banální.





Víte, kdy začnete uvažovat o sobě samotném úplně jinak? Když se začnete starat jen a pouze o sebe. Nebudete se starat o to, jak pár přes ulici vypadá šťastně, kolik vaše spolužačka ze střední zase zhubla nebo že váš "bývalý" přestal kvůli svý holce fetovat. Přišla jsem na to, že stačí mít tři nebo čtyři opravdové přátele, kteří na vás nezanevřou, když vám ujedou nervy čtyřikrát do týdne. Kdo by kdy čekal, že po x letech společně strávených se přijde na to, že vlastně celé vaše přátelství byla jenom lež? Lidé dnes mění názory jako ponožky, nestojí si za svým a cizí názor pro ně má větší váhu, než ten jejich.
Abych začala od začátku, přesuneme se na začátek března. Skončila mi smlouva v práci, zaevidovala jsem se na ÚP a byla úplně bez peněz. Musela jsem udělat protiopatření. Přestala jsem pít a chodit na párty, ale pořád jsem neušetřila tolik, kolik jsem potřebovala a nebylo to ani znát, protože ušetřené peníze z večírků jsem natankovala do KittyCat - mého auta. Mezitím jsem stihla auto poškodit, protože jsem slepá kráva, takže další peníze za výměnu dílů, do toho se mi rozsvítila kontrolka motoru - na diagnostice jsem byla teprve před dvěma týdny. Jo vážně.
Půlka března, můj milostný život se opět ubral temným směrem a já začala dělat stejné chyby, jako jsem dělala dřív a to - moc jsem se starala a dobývala jsem já, nikoliv druhá strana. Že jsem neponaučitelná? To jsem zjistila minulý týden, ale o tom později. Myslela jsem, že když se svěřím kamarádkám o něčem důvěrném, tak to důvěrně mezi námi zůstane, takže jestli si pamatujete můj nedávný objev - učebnicový příklad introverta - budete vědět, že to padlo. Celkově můj společenský život utrpěl pár bolestivých ran. Stala jsem se totiž nudným člověkem.
Asi největší úspěch pro mě je to, že jsem přestala kouřit. Jsou to skoro dva měsíce a stále jsem si ani jednou nepotáhla. Jasně, pasivní kouření neovlivníte, protože vlastně když jste s lidmi někde na oslavě nebo jen tak se jdete bavit bez alkoholu z přáteli, všichni kouří, to jen vy ne a nebudete přece dělat herečku, že nikam nebudete chodit, když se všude kouří. Samozřejmě mi to nevadí a voní mi to, ale ty kecy, že "přestat nejde", to jsou opravdu jen řeči, protože já zvládla krabičku denně a taky teď žiju. Ano, první dva týdny byly strašné, ale od té doby je to v pohodě. Hodně lidí mě podporovalo a druhý tábor, vysmívali se, že to nezvládnu. A kdo se směje teď?
Bohužel, peníze, které jste dávali za krabičku, neuvidíte. Protože za ně koupíte jídlo, žvýkačky, pití, palivo... Ale naštěstí jsem našla určitou aktivitu, do které jsem tu stovečku denně vrazila a to bylo fitko. Celý krásný měsíc jsem chodila prakticky denně dřít, potit se a na tu hodinku jsem vždycky stihla vypnout. Bylo to tam moc fajn, protože jsem vždycky natrefila na známé, nebo tam nikdo nebyl, takže jsem se nemusela obávat znechucených pohledů. Občas přišli noví lidé, kteří na mě trochu nechápavě zírali, ale toho jsem si přestala už první týden všimat, neboť každý nějak začínal. Největší problém nastal před dvěma týdny, když jsem onemocněla, byla jsem nakažlivá celý týden a nechtěla jsem, aby to díky mně odnesl někdo další. Hned další pondělí jsem se do toho zase opřela, ale nejspíš moc, protože jsem si velmi kvalitně hnula se zády, takže po doktorech a teď se akorát bojím vrátit.
Udělala jsem obrovský krok ve svém životě a ubírám se novým směrem. Práce v Praze byla vždy mým snem a konečně jsem dostala příležitost. Kromě papírů je vše už vyřešené, z nové práce jsem nadšená a zároveň strašně nervózní. Se vším mi ale pomáhají moji přátelé, kteří ve mě věří, nepodceňují mě a každý den mi dodávají určitou zdravou dávku sebevědomí, za což jim moc děkuji a snažím se jim dát to samé. Ale k tomu se vyjádřím příště.

Úplně obří novinky tohle nejsou, ale dělá to hodně v mém životě, takže, i když to vypadá banálně a jako samozřejmost, jsem prostě šťastná tak, jak jsem teď. Kruté a složité období nejspíš končí a teď už bude snad jenom líp. V nouzi poznáš přítele, já poznala, kteří jsou ti praví a stojí za to si je udržet u těla.

Depois da moderação - os 13 porquês netflix Justin Jessica Hannah Baker Clay Jensen Alex
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama