Proč zrovna do Anglie?! Aneb 10 hlavních důvodů, proč chci pryč

1. února 2018 v 17:51 | Cora Inferno |  Na kávičku s Kory
Oh, hello. Dostala jsem docela pozitivní zpětné vazby na anketu na mém instagramu, že by vás zajímalo, proč se chci odstěhovat zrovna do UK. Tahle myšlenka mě napadla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že tady nic nového nezažiji a rozhodně si v mém rodném městě nevyčistím mozek od veškeré toxicity. Hrají tu pořád roli takové ty hlavní aspekty, proč to vlastně nedělat - daleko od rodiny a přátel, úplně sama v jiné zemi, musela bych se postavit na vlastní nohy, naprostá zodpovědnost, našetřit do začátků... Těch důvodů je strašně moc a naopak jich je také nespočet, které mě nutí se tam na chvíli odstěhovat.



Začneme popořadě. Já nikdy nechtěla opustit Čechy, maximálně ta se odstěhovat třeba do Prahy. Můj sen totiž byl jít na lékařskou fakultu a stát se doktorkou. To se nestalo, protože můj výběr střední školy se zaměřoval na účetnictví a ekonomiku, takže jo, guys, mám ekonomku a je mi naprosto k ničemu. Sny o lékařské fakultě jsem zahodila, protože jsem zjistila, že na to absolutně nemám hlavu. Ale o tom až jindy. Měla jsem vždycky strach někam cestovat sama, i do pitomé Prahy mám strach. Ale v říjnu jsem si tak seděla a říkala jsem si, jaké to asi musí být, když člověk odletí pryč a vrátí se za pár měsíců či let. Vyslechla jsem pár přátel a dostala jsem jak výhody, tak nevýhody, což jsem vlastně chtěla. Nová zkušenost, nová položka do životopisu, nové učení, nový lidé a přátelé, ale spoustu zodpovědnosti, šetření peněz, opatrnosti a stresu. Ale pod tlakem se stejně pracuje nejvíc, že?


Vrhneme se na těch 10 hlavních důvodů, proč bych se tam ráda, třeba na dva roky, odstěhovala.
  1. Úplně ten největší důvod, proč se tam chci odstěhovat, je utéct před vším tady. Budete si říkat: ,,Před tím neutečeš, to je zbytečné!", ano, možná tomu tak je. Ale já, vždy když poznám někoho nového, přestávám myslet na to, co jsem si zažila s těmi "špatnými" lidmi. A čím méně na minulost myslím, tím víc mi začíná být ukradená. Jenže, ono, skoro neustále potkávat zrovna ty osoby, které vám vzali kus srdce a sežrali ho na místě bez otálení, to jednomu srazí hřebínek. Něco jako, když se minulost zhmotní a všude za vámi chodí.
  2. Tak hele, já třeba vím, že anglicky rozumím, koukám na filmy a seriály v angličtině (teď dost často, jsem netrpělivá a nechci čekat na cz titulky), hry hraju v angličtině, když něčemu nerozumím, najdu si to. Je tu jen jediná věc a hodně lidí s ní má problém, pokud tak nemluví denně. Ano, já se anglicky neumím pořádně vyjádřit. Základní konverzace zvládám, dokonce se i na něčem domluvit. Já dokonce tu větu poskládám v hlavě, ale moje kombinace britského a amerického přízvuku, který v konverzaci se mnou slyšíte a bodá do uší, mi pak zabraňuje se normálně vyjádřit, protože mě samotné to vadí. Takže, anglicky všechno, jen nemluvím. Tedy ne moc dlouho.
  3. To je spíš jen takové mé mínus, protože jsem v UK nikdy nebyla a to - samotní Britové. Jsou to lidé jako my, jen mají svůj humor, svou politiku, svá témata... Ne, lžu, mně přijdou Britové jako úplně jiná rasa. Co jsem potkala třeba v Praze a ptali se mě na něco, někteří byli nepříjemní, až zlí, jiní byli zase strašně moc milí. Z různých stran jsem slyšela, třebaže jsou strašní suchaři, že se ničemu nesmějí, pak z další, že moc rádi vtipkují, pak zase, že jsou to workholici a nebo naopak, že jsou to lenoši. Prostě různí lidé, co měli různé názory, mě donutili k tomu, abych sebrala svou línou zadel a zajela je tam poznat osobně. Když budou páni Britové stejně hot jako Tom Ellis nebo Ben Cumberbatch, jedině dobře. Ale hezkým chlapům v Anglii se prý říká turisti, tak nevím...
  4. Teď trochu vážněji, chci tam za prací. Zábava pro mě půjde prostě stranou, chtěla bych tam vážně najít něco, co by mě opravdu bavilo, úplně nejvíc se vidím v té kavárně prostě. Jenže tam se mi to mísí s tím strachem z mluvení v jejich jazyce. Vím, že když budu pracovat tam a vyhnu se večírkům a podobným akcím, budu si moci dovolit šetřit a ráda bych se domů vrátila s pěkným penízem.
  5. Upřímně, nic mě tu nedrží. Nikoho nemám, takže si vlastně můžu "dělat co chci". Samozřejmě, že mě tu drží nějaké závazky - půjčka v bance, auto, závazky vůči rodičům... Ale to se dá samozřejmě všechno nějak vyřešit.
  6. Nové zážitky. Tím myslím cestování, seznamování, práce v jiném prostředí. Příběhy z UK jsou všechny moc zajímavé a vždy se ráda dozvím a naučím něco nového, i když mi to chvilku trvá. A co my víme, třeba se tam zamiluji. Umím si živě představit, jak se dva roky potloukám různými městy, navštěvuji památky, bavím se s přáteli, tedy pokud si nějaké najdu, a tak podobně. Rozhodně budu mít o čem psát.
  7. Hlavně vyčistit hlavu. Uvědomit si, co vlastně od života chci, co dokážu a čím mohu být. Přijít do jiného prostředí a chvíli v něm pobýt je prý velice dobré pro seberealizaci. A může se klidně stát, že se vrátím jako lepší člověk, protože mě tam lidé něčemu přiučí nebo naopak odnaučí.
  8. Strašně mě zajímá, jak často budu v kontaktu s přáteli odsud. A s rodinou, ale to si myslím, že budeme prakticky denně. Zajímá mě, komu budu chybět, kdo na mě naopak zapomene, kdo mě nahradí jako vrchního alkoholika.
  9. Seznámit se s trablemi v jiné zemi. Moc mě totiž zajímá, jak Briti řeší své problémy, ať už každodenní, nebo ty dlouhodobé. Samozřejmě to bude rozmanité, protože to je na člověku, ale udělám prostě takový menší výzkum. Bude to zajímavá cesta.
  10. A nakonec, chci vědět, jak zodpovědná dokážu být. Jestli jsem vůbec připravená na to nemít nikoho vedle sebe, nemít s kým mluvit o tom, o čem přemýšlím, protože Britové jsou prý docela nedůvěřiví a jen tak se s vámi nedají do řeči, ale zase je to o člověku. Chci vědět, jestli je pro mě možné jít na vlastní pěst. A hlavně, jestli se o sebe dokážu postarat, co se týče normálního života. Třeba se konečně naučím všude chodit včas.
Pro někoho jsou tyto důvody naprosto nepřijatelné, pro někoho běžné, když cestují. Prostě jsem si sedla a uvažovala o tom, co to pro mě bude znamenat. Našetřit nějaké peníze dopředu, zajistit ubytování, sehnat si práci, vyřídit pojištění a pas a vydržet chvíli naprosto sama, než si tam najdu kamarády, pokud vůbec. Bude obtížné navíc vybrat místo, kde chci žít, protože přímo Londýn mi spousta lidí nedoporučovalo, protože tam se nedá skoro vůbec nic ušetřit. Mám z toho strach, ale na druhou stranu se na to strašně těším. Samozřejmě si neplánuji nijak extrémní roky, budu se také muset vrátit do Čech, nevím přesně, jak tyhle věci fungují, jak dlouho smím v UK zůstat a na jak dlouho se vrátit domů.
Vyjádřete se do komentářů, jaký na to máte názor, jestli jste tam žili nebo žijete, jestli nad tím uvažujete atp. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama