Únor 2018

První koncert v životě, aneb ani po dvou týdnech jich nemám dost

26. února 2018 v 17:24 | Cora Inferno |  Důležité momenty v mém životě
Stalo se to! 16. února navštívila opět má NEJOBLÍBENĚJŠÍ kapela mou rodnou zem při tour s nejnovějším albem. Můj první koncert v životě, první rockový koncert, na který jsem jela s přáteli a byl to nejlepší zážitek, i když nás ke konci tlačil čas. Lístky jsem měla koupené už v první vlně prodeje, hned ten den, co je pustili ven, hrábla jsem po dvou a bylo mi jedno, kolik to dohromady stálo. Už od října mi zdobily mobil dvě elektronické vstupenky na Hollywood Undead v Karlíně!


Jsi odporná, táhni pryč, aneb věk neznačí dospělost

25. února 2018 v 19:39 | Cora Inferno |  Návštěva psychologa
Existuje mnoho důvodů, proč se člověk má chovat, jako dítě, ve věku, kdy už dítětem není. Může být se svými příteli z dětství, chytne ho zpátky puberta, je příliš vystresovaný, a nebo si může myslet, že jeho chování tak bude drsnější a on se stane větším pánem. Ačkoliv se normálně nezaobírám lidmi, kteří se mi snaží slovně ublížit, tohle bylo trochu něco jiného. Abyste mě mnozí z vás pochopili, i pro mě existoval člověk, který pro mě znamenal celý svět.

Vám vadí, že mám sny? Aha, tak promiňte.

7. února 2018 v 15:12 | Cora Inferno |  Téma týdne, aneb další vylejvání srdíčka
Je to třetí den, co běží nové téma týdne a já pořád uvažovala, na co bych mohla vlastně soustředit tenhle článek. A dnes mi to došlo, protože jsem si uvědomila, jak je vlastní život důležitý a navíc, nikdy se nezavděčíme každému. Takže, začneme od začátku toho, kdy jsem obrátila list a začala žít za sebe a ne za ostatní.
Kdo mě zná déle jak rok, moc dobře ví, že jsem byla nelítostná drbna, která si nebrala servítky a dokázala lidem vážně dost posrat všechno, na čem pracovali. Ochutnat vlastní medicínu pro mě tedy bylo bodem zvratu, kdy jsem začala ze svých posledních střípků milé osoby stavět něco, co by mohlo v dalších letech fungovat. Ono to vlastně není tak dlouho, co jsem vstala z popela a zametla si před vlastním prahem, což by měl udělat každý, než začnou nadávat na prahy ostatních.

To budu hladovět? Aneb když jde o zdraví, tak to s člověkem zacloumá

6. února 2018 v 14:23 | Cora Inferno |  Na kávičku s Kory
Zdravím, jsem tu s novým článkem, který se možná úzce dotýká mnoho dívek a žen a to, nejsem se sebou spokojená, co mám dělat?
Je to už půl roku, co chodím s pupkem, silnými stehny a o číslo větší podprsenkou a jsem zničená. Vyžrala jsem se do bodu, kdy moje tělo začíná špatně fungovat, moje kondice je v mínusu a věčná únava taky ničemu nepřidává. A lidé také ne, protože se dělí na dvě strany. Buď jsem sádelnaté prase, které by nemělo nosit nic, co je trochu na tělo, nebo jsem kus ženské, které to moc sluší a vypadá lépe. První čtvrt rok jsem to oplakávala, bála se vyjít ven, styděla jsem se, když si mě někdo prohlížel apod., neboť jsem během čtvrt roku přibrala 12kg, takže pro mě naprosto nesnesitelná a nepřijatelná situace. Za ten druhý čtvrt rok to bylo 13kg a to proto, že jsem to začala mít celkem na párku a jedla jsem si, co jsem chtěla.

Proč zrovna do Anglie?! Aneb 10 hlavních důvodů, proč chci pryč

1. února 2018 v 17:51 | Cora Inferno |  Na kávičku s Kory
Oh, hello. Dostala jsem docela pozitivní zpětné vazby na anketu na mém instagramu, že by vás zajímalo, proč se chci odstěhovat zrovna do UK. Tahle myšlenka mě napadla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že tady nic nového nezažiji a rozhodně si v mém rodném městě nevyčistím mozek od veškeré toxicity. Hrají tu pořád roli takové ty hlavní aspekty, proč to vlastně nedělat - daleko od rodiny a přátel, úplně sama v jiné zemi, musela bych se postavit na vlastní nohy, naprostá zodpovědnost, našetřit do začátků... Těch důvodů je strašně moc a naopak jich je také nespočet, které mě nutí se tam na chvíli odstěhovat.