Milovat stejné pohlaví není zločin

8. prosince 2017 v 12:21 | Cora Inferno |  Návštěva psychologa
Doba pokročila a musím uznat, že v tomhle ohledu správným směrem. Není to tak dlouho, co lidé zavrhovali a odstrkovali od sebe chlapce, kteří netoužili po dívkách a dívky, které netoužily po chlapcích. Neustále se setkáváme s povrchními individui, která prostě nedokážou přijmout tu skutečnost, že dnes je to naprosto normální. Být homosexuálem není zločin.



Dnes a denně se setkáváme s homosexuály ve městech, v obchodech, ve školách, ani to nemusíme vědět. Buď je to vidět, či nikoliv. Jako bisexuálka jsem zažívala peklo, zajímavé, jak všechno teď utichlo, čím to může být? Mají lidé snad méně času na to, být znechucení orientací toho druhého? Nebo snad si uvědomili, že je to naprosto normální? Ano, je to něco trochu jiného. Ale copak nejsme rovnocenní? Všichni? Jsme přece jen lidé. A každý máme právo na to být, kým chceme.
Pojďme se vrátit do minulosti. A opakuji se, není to opravdu tak dávno, kdy homosexuálové (i bisexuálové samozřejmě) začali, byť docela opatrně, vystupovat ze svých řad. Dříve se s takovou museli lidé tajit, pro veřejnost a náboženství to bylo tabu. Být homosexuálem bylo pro lidstvo naprosto nepřípustné, nechutné a hlavně zakázané. Tedy, abych to osvětlila, lidé za to byli posíláni do vězení, ještě předtím snad i na popravy…
A já se ptám, proč? Lidé se vždy budou bát toho, co nechápou, je to normální, každý máme strach z jiné skutečnosti. Ale když si většina populace zvykla na Asiaty a Afro-Američany, v čem je problém zde? To není o tom, že lidstvo není připraveno, ono je, jen ne nejstarší generace, ti zažili právě tu dobu, kdy se NESMĚLO cítit lásku ke stejnému pohlaví. Některé státy, skupiny lidí, ale i jednotlivci však stále berou slova "gay" či "lesba" nebo celkově "homosexualita" jako sprosté slovo. Ano, jsou tací, kteří se nestydí za to, co jsou a velice veřejně to projevují, avšak pokud je to pro člověka opravdu takový problém, odvrátím zrak na druhou stranu a dotyčného si nevšímám. A to je vlastně u čehokoliv, co lidskému mozku vadí, ale to nebudu odbíhat od tématu.
Víte, jednou mi zavolal kamarád, můj velice dobrý kamarád. A chvíli měl strach mi říct, co se děje, já se obávala, že se stalo něco strašného, že někdo přišel o život. "Nebudeš naštvaná, když ti to řeknu?" Tahle větička mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Můj kamarád mi totiž oznámil, že se mu líbí kluci, ale že se stydí a bojí to říct. Upřímně, do telefonu jsem se začala smát a řekla jsem, že se absolutně nemá čeho bát, že to vezme spousta lidí v dobrém. Řekl, že má strach, že se s ním kvůli tomu kluci přestanou bavit, zasmála jsem se znovu. "Víš zlato, pokud tě někdo nepřijme takového, jaký jsi, tak to není tvůj pravý kamarád." Odpověděla jsem mu. Dokážu si živě představit, co to pro něj muselo být za úsilí a jak statečný musel být, aby to řekl nahlas. Za sebe musím říci, že znám i takové gaye, kteří to přímo neřeknou, ale prostě to z nich vyzařuje, taková ta strašně krásná aura.
Také si velice dobře vybavuji, když se mi má kamarádka z dětství přiznala, že se vždy víc měla k dívkám, než k chlapcům. Bohužel nás zaslechl jeden z kluků a z dvaceti dětí byly najednou dvě holky, co stály při ní a nedopustily, aby ji ostatní děti šikanovaly. Teď má zdravý osmiletý vztah se svou přítelkyní a musím uznat, opravdu jsou obě šťastné.
Možná mi dáte za pravdu, možná ne, ale všímám si, že homosexuálové mají mnohem opravdovější a úplnější vztah, než některé "obyčejné" páry. Čím to může být? Že oba partneři, či obě partnerky se opravdu berou tak, že jsou sobě naprosto rovni? To já nevím. U nich jsou nejen milenecké vztahy takové ty správné a nefalšované, tito lidé i své přátele berou vážně. Mnohem lépe naslouchají, jsou všímavější, obětavější… Tím nechci nějak útočit na své přátele, ale občas to tak prostě je.
Co změnilo populaci natolik, aby byla schopna najednou homosexuály přijmout? Díky komu to tak vlastně je? Díky čemu? Já vám řeknu díky komu. Díky lidem, jako je právě můj kamarád. Díky lidem, kteří, i přes svůj strach, byli tak stateční, postavili se světu čelem a řekli to nahlas. A člověk, který to dokáže říct s hlavou vztyčenou, to je někdo, kdo má obrovské srdce. V tu chvíli ho totiž otevře a všechna ta láska, kterou si chránil pod maskou heterosexuála, vyjde ven. Ti, kteří takového človíčka dokážou pak i nadále brát jako přítele, ti mu dodávají sílu a sebevědomí. Ti, kteří ne, kteří se s tím prostě nechtějí smířit, ta představa se jim nelíbí, nebo dokonce započnou proces ponižovaní a ubližování, takoví lidé jsou pouhé skety. Ono je hezké si udělat legraci, když se tomu zasměje i ten, na koho to je. Ale vysmívat se takovému človíčkovi do ksichtu, vlastně jen proto, že vy se neumíte sžít s něčím novým, to je opravdu ubohé. Já si takovým výsměchem prošla a dodnes jsem to těm lidem neodpustila, v mém životě už se nepohybují. Člověka samotného to dost poznamená, když kolem sebe má bandu posměváčků, kteří neumí nic víc, než někomu ubližovat. Tedy, když jsou to děti, třeba, dokud prostě si ten člověk nepřijde na to, že má mít všechno na háku, do té doby mu to ubližovat bohužel bude. Víte, proč si lidé libují v násilí? Protože je to uspokojuje. Lidé násilí cítí jako hluboce uspokojující. Ale odeber uspokojení a ten akt se stane… prázdným.
Mám jen pár přátel homosexuálů, ale vážím si jich hrozně moc, ačkoliv má výbušná povaha mě o ně málem připravila. Všichni jsou to strašně silné osobnosti, respektovala jsem je, i když jsme se neznali. Můžou být klidně v jiném státě, což někteří jsou, nemusíme se vídat denně, pořád je mám ráda a uznávám je za to, že dokázali vystoupit z řad a být odlišní, že nechtěli být schováni za vlastním strachem, že jsou tak silní a ukázali světu svou pravou tvář.
Tímto chci i poděkovat, že jste mými přáteli. A když se budete cítit sami nebo nějak zle, číslo na mě máte a online jsem pořád. Vždycky se na mě můžete obrátit. 💕

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prostě-svá Prostě-svá | Web | 8. prosince 2017 v 13:14 | Reagovat

Moc pěkně napsáno :) Je super, že doba pokročila. V poslední době mě ale zarazilo, kolik lidí se vyjádřilo opravdu hnusně k přiznání youtubera Kovyho. Kolik lidí mu přálo až smrt. I když se nejspíš za anonymy skrývají malé děti.

2 Cora Inferno Cora Inferno | 8. prosince 2017 v 13:15 | Reagovat

[1]: Priznani? To mi muselo ujit, o co jde? 😦

3 B. B. | 19. prosince 2017 v 14:03 | Reagovat

Krásný článek, já osobně jsem bisexuální a nesnáším jakkékoliv narážky a hejty vůči LGBT a lidi jako ty mi vždy zvednou náladu. Souhlasím, že se ta situace pro stejnopohlavní páry lepší, ale i tak je okolo hodně netolerantních lidí.

Co se týče prvního kometáře, tak můj oblíbený youtuber Kovy vydal knihu, kde pravě napsal, že je gay. Ale ono moc lidí knihy nečte ( nikdo o tom po vydání knihy moc nemluvil) a pak se o tom zmínil i v pořadu Mixxer na Očku a tak to lidi začali víc řešit. Co jsem četla reakce tak mi přijde, že většina byla dobrých a ty zlé byly spíš od nevyspělých malých dětí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama