Každý má svého démona. Někdo i víc...

26. října 2017 v 8:05 | Cora Inferno |  Téma týdne, aneb další vylejvání srdíčka
Již dlouhou dobu přemýšlím o tom, co znamená tzv. "zatmění". Chvíle, kdy váš mozek přejde do stavu mírného bezvědomí, vidíte černě a netušíte, co se děje. Chvíle, kdy pustíte z řetězů to monstrum, které, což nemůžete popřít, v sobě vězníme všichni. Co se při takové situaci stává? Nekontrolovatelně začnete křičet, plakat, dostane se z vás agresivní stránka ven, někomu ublížíte, nebo nejhorší scénář, někoho zabijete.
Kdo takové "zatměni" doposud neměl, má obavy, co se jen může přihodit. Ale kdo jej zažil a viděl své temné já, viděl, čeho je schopný... má ze sebe samotného strach. Už jsem si několikrát položila větu: ,,Co když někomu vážně ublížím, když se to stane znovu? Nebo bych měla říct až se to stane znovu?"
Všechny děsí představa toho, že by při vědomém i nevědomém vypuštění vlastniho monstra mohli ublížit lidem, které milují. Jakmile totiž jednou okusí svobodu a spatří světlo světa, bude se rvát zuby nehty s vaší mírumilovnější povahou jen proto, aby vás naprosto ovládlo. Samotný démon v nás nadělá obrovskou škodu, s naší pomocí jeho zneužití má velice často fatální následky. Do mozku nám uvrtává podněty, našeptává nám to nejhorší, co můžeme slyšet, přinutí nás dělat něco, co děláme neradi. Ale o tom to je, protože každý má svého démona a někdo dokonce víc.




Čím to může být? Mnozí z vás někdy narazili na něco, co je pobouřilo, zničilo a ponížilo. To v člověku vyvolá pocity méněcennosti, bojácnosti a oslabí ho to. Mozek je vždy připraven se jakýmkoliv způsobem bránit, jak proti podnětům zvenčí, tak i pohnutkám démona v nás. Ne vždy je člověk natolik silný nebo pomstychtivý, aby to někomu vrátil. Je lehké si říct: ,,Nebudu na to dbát, stejně s tím přestanou."... nepřestanou. Pokud jde o lidi, nikdy nepřestanou. Jen přemisťují svůj zájem na jiné oběti. Každý z nás někdy někomu ublížil, byť slovem nebo činem. A proč? Protože to je v ještěřím mozku hluboko zakořeněné, jsou to pudy. Pocit nadřazenosti a vlády někoho ovlivňuje tak a jiného onak. Protože ne každý má silnou vůli, někdo propadne těmto pocitům a drží se jich. Někteří propadnou svému démonovi natolik, že v něm nezůstane špetka lidskosti.
To se máme celý život bát, že jednou uvidím rudě a ovládne mě ta děsivá kreatura ve mně? Ano. Prostá a striktní odpověď. Vy sami totiž nevíte, čeho jste schopní. Nikdo to neví a nebude to vědet, k tomu potřebujete totiž ten správny podnět. Máte-li strach ze sebe samotného, máte ho oprávněně.
Vtipné, ale reálné příklady. V premiantce školy, která vyniká i ve sportu, se může vzbudit pocit nadřazenosti a pokud ji někdo bude chtít předčít, půjde DOSLOVA přes mrtvoly. V chlapci, kterého celý život bili a ječelo se na něho, v tom se může probudit agresor, alkoholik, drogově závislý, depresivní typ člověka... cokoliv. Z nejlepších kamarádek se stanou rivalky kvůli závisti a žárlivosti, jen malý podnět může zničit všechno, co jste budovali, kariéru, rodinu, vztahy... Muž, který má být přepaden, dostane zatmění (a nemusí) a ubrání se, i když nikdy na sebeobraně nebyl. Byť jen malá zmínka o něčem, co je vám proti srsti ve vás vyvolá pocit s tim spojený. Smutek, hněv, znechucení, čím víc posloucháte temné šeptání vašeho VLASTNÍHO temného já, tím hůře věci snášíte.
Dá se tomu vyvarovat? Nedá. Protože tohle je naprosto normální. Ono, to monstrum ve vás není tak na škodu. Dokážete se, díky takovým myšlenkám, bránit, chránit se před okolím. Lidská stránka nás chrání od té temné.

Pokud si hodláte nalhávat, že temnota v některých lidech není, je to lež. Ty nejtajnější touhy nás budí ze spaní, pronásledují nás každý den a proč? Protože abychom dostali to, po čem toužíme úplne nejvíc, musíme pro to něco nebo NĚKOHO obětovat. A to nemyslím vraždu. Jen někomu ublížit, něco ukrást, cokoliv. Abychom se dostali na vyšší post, můžeme našeho rivala poslat ke dnu. Abychom se dostali ke člověku, kterého milujeme, musíme odřiznout toho, kdo s ním je. Abychom přišli k něčímu tajemství, žhavému drbu nebo zašli do podrobností, musíme člověka zmáčknout. Samozřejmě! Jde to i snazší cestou bez obětí. Samozřejmě lze podniknout kroky, které nikomu neublíží. Ale na kom chcete, aby se ta stvůra, kterou v sobě všichni nosíme, krmila? Na ostatních a nebo na vás?

Náš způsob myšlení je ovlivněn strachem. Máte strach z pavouků? Začnete křičet nebo utíkat. Máte strach z neúspěchu? Zkazíte všechno, co jde, protože to může přijít zítra, ale i za pár let. Máte strach ze sebe samých? Tak v tomhle boji neobstojíte.
Nikdo se nemůže postavit vlastnímu já, které nás tvoří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 26. října 2017 v 15:02 | Reagovat

inner bitch out, huh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama