Vám vadí, že mám sny? Aha, tak promiňte.

7. února 2018 v 15:12 | Cora Inferno |  Téma týdne, aneb další vylejvání srdíčka
Je to třetí den, co běží nové téma týdne a já pořád uvažovala, na co bych mohla vlastně soustředit tenhle článek. A dnes mi to došlo, protože jsem si uvědomila, jak je vlastní život důležitý a navíc, nikdy se nezavděčíme každému. Takže, začneme od začátku toho, kdy jsem obrátila list a začala žít za sebe a ne za ostatní.
Kdo mě zná déle jak rok, moc dobře ví, že jsem byla nelítostná drbna, která si nebrala servítky a dokázala lidem vážně dost posrat všechno, na čem pracovali. Ochutnat vlastní medicínu pro mě tedy bylo bodem zvratu, kdy jsem začala ze svých posledních střípků milé osoby stavět něco, co by mohlo v dalších letech fungovat. Ono to vlastně není tak dlouho, co jsem vstala z popela a zametla si před vlastním prahem, což by měl udělat každý, než začnou nadávat na prahy ostatních.
 

To budu hladovět? Aneb když jde o zdraví, tak to s člověkem zacloumá

6. února 2018 v 14:23 | Cora Inferno |  Na kávičku s Kory
Zdravím, jsem tu s novým článkem, který se možná úzce dotýká mnoho dívek a žen a to, nejsem se sebou spokojená, co mám dělat?
Je to už půl roku, co chodím s pupkem, silnými stehny a o číslo větší podprsenkou a jsem zničená. Vyžrala jsem se do bodu, kdy moje tělo začíná špatně fungovat, moje kondice je v mínusu a věčná únava taky ničemu nepřidává. A lidé také ne, protože se dělí na dvě strany. Buď jsem sádelnaté prase, které by nemělo nosit nic, co je trochu na tělo, nebo jsem kus ženské, které to moc sluší a vypadá lépe. První čtvrt rok jsem to oplakávala, bála se vyjít ven, styděla jsem se, když si mě někdo prohlížel apod., neboť jsem během čtvrt roku přibrala 12kg, takže pro mě naprosto nesnesitelná a nepřijatelná situace. Za ten druhý čtvrt rok to bylo 13kg a to proto, že jsem to začala mít celkem na párku a jedla jsem si, co jsem chtěla.

Proč zrovna do Anglie?! Aneb 10 hlavních důvodů, proč chci pryč

1. února 2018 v 17:51 | Cora Inferno |  Na kávičku s Kory
Oh, hello. Dostala jsem docela pozitivní zpětné vazby na anketu na mém instagramu, že by vás zajímalo, proč se chci odstěhovat zrovna do UK. Tahle myšlenka mě napadla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že tady nic nového nezažiji a rozhodně si v mém rodném městě nevyčistím mozek od veškeré toxicity. Hrají tu pořád roli takové ty hlavní aspekty, proč to vlastně nedělat - daleko od rodiny a přátel, úplně sama v jiné zemi, musela bych se postavit na vlastní nohy, naprostá zodpovědnost, našetřit do začátků... Těch důvodů je strašně moc a naopak jich je také nespočet, které mě nutí se tam na chvíli odstěhovat.
 


Být sám je normální, být osamělý nikoliv

28. ledna 2018 v 19:29 | Cora Inferno |  Téma týdne, aneb další vylejvání srdíčka
Docela dlouho jsem uvažovala z čeho mám strach. A napadlo mě to jediné, co mě naprosto děsí. Mít strach z pavouků, ze tmy, z klaunů, to je takový klasický mentální proces, kdy se nám něco hnusí, máme z toho husí kůži a pak si to zprotivíme natolik, že z toho máme obavy. Jenže mě děsí ještě něco většího.


Protiklady se přitahují aneb ukázkové případy z mé hlavy

28. ledna 2018 v 17:49 | Cora Inferno |  Návštěva psychologa
Po delší době zdravím, objevily se menší komplikace, ale to nebylo nic, s čím bych si neporadila. Včera jsem, po poznání se s naprosto učebnicovým příkladem introverta, měla takovou malou terapeutickou chvilku, která trvala asi čtyři hodiny. Přišla jsem na to, že zase až tak blbá nejsem, naopak, že mi to docela myslí. Do lidí jsem vždycky viděla, dokázala jsem je odhadnout, najít slabiny, najít nedostatky, ale vytyčit i to krásné na nich. Už v předchozím článku jsem se zmiňovala, že každy má svého démona. Tak já vám to ještě trochu přiblížím, co říkáte?


Další články


Kam dál